Texty zveřejněné v červencovém čísle Červenovodského zpravodaje v roce 1997:

Poznámky k výročí nemocnice v Červené Vodě

Vážení čtenáři,

 červencový Červenovodský zpravodaj se Vám dostává do rukou právě ve dnech, kdy je vhodné připomenout si alespoň některé z významných souvislostí, okamžiků a dějů, vztahujících se ke zdejší nemocnici, jak se staly v posledních přibližně 150 letech.

Bezprostřední motivací takového počinu je sté výročí položení základního kamene ke stavbě nemocnice. Toto výročí připadá na letošní rok.

Abychom však hned na počátku vyprávění neskočili doprostřed dějů, je nutné zmínit se i o událostech starších.

Při zkoumání historie zdejší nemocnice vycházíme zatím jen ze studia obecní kroniky a ze studia drobné publikace, vydané v obci v r. 1933 (Erinnerung an die Aufsetzung des Kreuzes und Knopfes aus dem Turme der röm. kath. Pfarrkirche in Mähr.-Rothwasser am 16. Juli 1933; jde o almanach vydaný u příležitosti vyzvednutí nového kříže a tzv. knoflíku na věž římskokatolického farního kostela v Moravské Červené Vodě). Upřímně děkuji panu Františku Leduchovskému a panu Jiřímu Čejchanovi za mimořádnou ochotu, s níž se pustili do překládání uvedených pramenů.

Tak tedy, zkusme se ponořit do minulosti s tím, že na konci tohoto vyprávění skončíme v přítomnosti:

V r. 1866 poskytl císař František Josef I. Obci Červená Voda příspěvek ve výši 500 zl. (1000 korun) na vytvoření nemocničního fondu. Podle obecní kroniky byly peníze uloženy ve spořitelně v Králíkách. Tato událost byla pro občany a místní spolky výzvou, aby se přičinili se o zvýšení kapitálu. Předsedou obecního výboru pro postavení nemocnice se stal tehdejší starosta obce pan Johann Kubeck.

Přestože obec byla ve druhé polovině minulého století zatěžována např. stavbami hasičských zbrojnic, hlavně však stavbou školní budovy (nyní tzv. stará škola), nemocniční fond rostl - v r. 1897 bylo na účtu uloženo 13.634 korun.

O několik let dříve, v r. 1892 (dne 7. listopadu), sepsal svou poslední vůli rodák z Červené Vody, Dr. Kleofas Mann*), vrchní štábní lékař. Obci Červená Voda odkázal část svého jmění. Dr. Kleofas Mann zemřel v Terstu dne 15. 12. 1895. Po jeho smrti získala obec z odkazu

12 tisíc Fl. (zlatých) na stavbu nemocnice,

30 tisíc Fl. (zlatých) na zřízení stravovacího fondu pro nemocné,

10 tisíc Fl. (zlatých) pro nadaci dělníků invalidů,

20 tisíc Fl. (zlatých) pro žákovský stipendijní fond.

Tento dar velmi přispěl k tomu, že před sto lety, dne 7. dubna 1897, obecní rada přijala usnesení k zajištění stavby nemocnice. Už 19. června 1897 byla stavba zadána staviteli Josefu Hübnerovi z Králík.

Další stovka připadá na letošní 7. červenec. Právě tohoto dne před sto lety starosta obce pan Ferdinand Schmied (za přítomnosti členů obecního zastupitelstva, obecního lékaře pana Dr. Neumanna a za účasti veřejnosti) položil základní kámen ke stavbě nemocniční budovy.

V období od r. 1897 do otevření nemocnice byla postavena hlavní budova, ihned po jejím dokončení izolační pavilon a prádelna. Ke zdaru díla přispěli svými peněžitými dary občané, také stát 15 tisíci korunami. Kníže Johann II. von und zu Liechtenstein daroval obci 8 tisíc korun.

Ještě v průběhu výstavby, dne 27. 11. 1902 usneslo se obecní zastupitelstvo, že požádá o přiznání práva veřejnosti pro novou nemocnici. (Právo veřejnosti zjednodušeně vysvětleno znamenalo, že nemocnice se po přiznání tohoto práva stala článkem tzv. veřejné sanitární služby. Z tohoto postavení jí vyplývaly povinnosti, hlavně samozřejmá povinnost poskytovat péči všem potřebným pacientům, dále např. povinnosti administrativní povahy vůči orgánům obce a vůči orgánům státní správy. Veřejná nemocnice však také byla podporována obcí i státem - dostávala např. příspěvky na provoz, na investice a pod.).

Stavba byla dokončena dne 1. 10. 1904. Celkový stavební náklad byl 106.452,55 korun. Kolaudaci provedlo C. a k. okresní hejtmanství v Zábřehu dne 15. 10. 1904 a už 20. 10. 1904 vydalo povolení k provozování nemocnice.

Žádosti obce o přiznání práva veřejnosti bylo vyhověno. Zemský místodržitel pro Moravu hrabě Karel Žerotín toto právo udělil svým rozhodnutím ze dne 30. 10. 1905. (Uvedené datum však dosud není zcela jisté, je potřebné ověření studiem dalších pramenů, např. archivních fondů.)

Obecní zastupitelstvo na svém zasedání dne 28. 11. 1905 schválilo statut nemocnice se všemi jeho přílohami a rozhodlo o tom, že provoz nemocnice bude slavnostně zahájen dne 16. prosince 1905. Tohoto dne v 10 hodin v nemocničním pokoji č. 6 sešli se nejvýznamnější hosté slavnosti. Hosty přivítal starosta obce pan Mauriz Langhammer, slavnostní projevy pronesli pánové: královský rada a zemský sanitární inspektor Dr. Salomon Spitzer, zemský tajemník Nowotny, okresní hejtman Strobach a první primář nemocnice Dr. Theodor Haagn**). Od 13 hodin se konal v tzv. poštovním sále (dnes sál kina) slavnostní oběd, kterého se zúčastnilo 96 osob.

U příležitosti slavnostního zahájení provozu obecní veřejné nemocnice byla založena pamětní kniha nemocnice. Obsah prvního zápisu v této pamětní knize známe z retrospektivního zápisu v obecní kronice:

"Nová nemocnice ať přinese požehnání, zmírnění utrpení a bolesti přijatých hledajících, aby byla humanitárním ústavem v těžkostech v pravém smyslu slova. Ať dá také důkaz dalším pokolením o dnešní generaci, o vysokém smyslu našeho občanstva a všech, kteří toto podporovali, o vnitřní ceně dnešní generace a vše zahrnující lásce k bližnímu."

Zápis byl podepsán starostou obce, členy obecního zastupitelstva, členy obecního výboru pro výstavbu nemocnice, pozvanými hosty a dalšími 78 přítomnými.

Při této příležitosti obecní rada vyslovila řadu poděkování a uznání mnohým občanům, kteří se na stavbě finančně i jinak podíleli.

První pacienti byli do nemocnice přijati ihned po zahájení provozu. K 1. únoru 1906 byla nemocnice už zcela naplněna (28 pacientů). Denní taxa za poskytovanou péči ve II. tř. byla 4 koruny, ve III. tř. 1,80 korun.

Od roku 1913 do roku 1935 byl primářem nemocnice Dr. Anton Patscheider. V tomto stručném textu bude kromě prvního primáře jediným připomenutým ze všech lékařů minulosti, protože podle dostupných informací pod jeho vedením (také s pomocí státu a obce) se nemocnice rozvíjela, její kapacita se zvyšovala a dařilo se udržovat dobrou úroveň poskytované péče. V obecní kronice jsou zásluhy pana primáře Dr. Patscheidera zcela mimořádně oceněny.

Brzy po nástupu Dr. Patscheidera do funkce a služby přišly válečné události. O nich ve zmíněné publikaci "Erinnerung ..." v souvislosti s nemocnicí čteme: "Díky obětavosti obyvatelstva, z podnětu a pod vedením prim. MUDr. Antona Patscheidera byl v "poštovním sále" (dnes sál kina, pozn. autora) zřízen lazaret se stovkou lůžek. Po odchodu MUDr. Antona Patscheidera do pole byl řízen vojenským lékařem z Moravského Šumperka. Lazaret byl zrušen v r. 1916." (Konec citátu.)

Nejméně od r. 1896 na okraji obce při silnici do Jablonného nad Orlicí stál obecní dům chudých. Nemocnice byla postavena západně od něj. V roce 1920 byl dům chudých začleněn do nemocničního areálu. Byl vybaven jako ubytovna ošetřujícího personálu (i s pokojem pro sekundárního lékaře), byla zde zřízena kancelář správy nemocnice. Postavena byla kuchyně. Rekonstrukcí byl zvětšen operační sál. Z původních ubytovacích pokojů pro sestry byly přestavbou získány dva nemocniční pokoje vyšší třídy.

V letech 1920 až 1922 byla hlavní nemocniční budova propojena s budovou bývalého chudobince (nyní už hospodářskou budovou nemocnice), v podkroví byla zbudována kaple (kníže Johann von und zu Liechtenstein přispěl 30 tisíci korunami). Kapli vysvětil Dr. Schinzel***) z Olomouce. Ve stejné době byla východní část hlavní budovy zvýšena nástavbou prvního poschodí a tím bylo získáno dalších 24 až 30 lůžek.

V roce 1923 byl zakoupen rentgenový přístroj a horské slunce. V r. 1927 byla dokončena kanalizace podél nemocnice. V r. 1930 byla postavena márnice.

Velmi rušný byl hlavně rok 1932. Byly realizovány nástavba 1. poschodí hlavní budovy, nástavba 1. poschodí pavilonu, byla zřízena vrátnice, bylo zavedeno centrální vytápění teplou vodou, kancelář byla přemístěna z hospodářské budovy do hlavní budovy (vedle vchodu).

Nemocnice měla k dispozici 120 až 140 lůžek, každý pokoj byl elektricky osvětlen, v každém pokoji byla studená i teplá voda. Náklady na péči činily ve III. tř. 21 Kč, ve II. tř. 45 Kč, v I. tř. 65 Kč (I. třídu v té době většina nemocnic prý neměla).

Můžeme-li skutečně věřit zápisům v obecní kronice (a nejspíše ano, protože jde o zápis aktuální), měla nemocnice od r. 1932 k dispozici druhý operační sál.

V r. 1932 si primář Dr. Patscheider nechal postavit dům č. p. 391 ("lékařská vila" proti nemocnici).

V roce 1937 začaly přípravy stavby severního traktu nemocnice. K realizaci však již nedošlo.

V době druhé světové války byla nemocnice rozšířena o dvě dřevěné budovy vojenského lazaretu.

Po válce, k 1. 1. 1948, byla obecní veřejná nemocnice zestátněna, vznikla Státní okresní nemocnice v Červené Vodě. (Vlastnická práva k majetku však byla převedena na stát až v r. 1953. Tato okolnost způsobila, že 24. května 1991, kdy nabyl účinnosti zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí, staly se téměř všechny nemovitosti v areálu nemocnice opět majetkem obce.)

Několik desetiletí budování socialismu přineslo nemocnici řadu průběžně prováděných malých modernizací, stavebních úprav, zlepšování přístrojového vybavení, na jehož pořizování se někdy podílely např. i národní a státní podniky. Postavena byla nová budova pro kotelnu a uhelnu. Tato investiční akce však nebyla nikdy dokončena. Správu zdravotnických zařízení v posledních letech zajišťoval Okresní ústav národního zdraví Ústí nad Orlicí.

Po tzv. sametové revoluci, v roce 1991 orgány obecní samosprávy rozhodly koupit pro nemocnici diagnostický sonograf (1,25 mil. Kč z obecních prostředků).

K 31. prosinci 1991 byla provedena delimitace OÚNZ. Rozhodnutím přednosty Okresního úřadu byla k 1. lednu 1992 zřízena příspěvková organizace Nemocnice a zdravotní středisko Červená Voda. Jejím ředitelem se stal MUDr. Jaromír Vítek. Ke stejnému datu, tj. k 1. lednu 1992, Obec Červená Voda převzala funkci zřizovatele této příspěvkové organizace. (Jak již bylo uvedeno výše, ještě před delimitací OÚNZ přešel do vlastnictví obce téměř všechen majetek, s nímž nemocnice hospodařila. Velikost podílu vlastnictví státu byla odhadnuta asi na 20 procent - šlo o vybavení nemocnice nábytkem, přístroji a pod., šlo také o už dříve zmíněnou tzv. uhelnu a garáže, šlo také o několik - jen málo pozemkových parcel, ve všech případech šlo o majetek, který nepřešel do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb.)

Dne 25. srpna 1992 z iniciativy MUDr. Jaromíra Vítka a dalších Obecní zastupitelstvo Obce Červená Voda rozhodlo zřídit Nadaci měst a obcí pro zdraví a záchranu života. Myšlenka nalezla porozumění u starostů měst a obcí spádové oblasti nemocnice. Nadace si kladla za cíl finančně přispívat na zlepšování úrovně zdejší nemocnice. Výsledky jsou dobré (nadace zakoupila plně vybavené vozidlo záchranné služby a několik dalších diagnostických přístrojů).

Druhou polovinu r. 1992 je možné charakterizovat jako období přípravy tzv. privatizace činností a privatizace majetkových účastí státu (také ve zdravotnictví). Vedení nemocnice připravilo základní privatizační projekt, který navrhoval bezúplatné převedení majetku státu do vlastnictví obce. Byl podán i konkurenční privatizační projekt, podle nějž majetková účast státu měla být převedena do vlastnictví předkladatele projektu, tj. skupiny lékařů. Velmi obtížné prokazování vlastnictví majetku a jednání o privatizaci trvalo několik let. Mezitím se také významně měnily a vyvíjely názory na organizaci zdravotnictví jako celku. V r. 1995 byla privatizace majetkové účasti státu dovedena do konce, a to převodem vlastnictví na obec. Od 1. prosince 1995 téměř všechen majetek v nemocnici (movitý i nemovitý) je opět obecní.

Popis uvedených dějů a jejich zdlouhavého průběhu však má za následek, že jsme se v našem vyprávění dosud nezmínili o provedení generální opravy rozvodů tepla v roce 1993, o připojení areálu nemocnice k plynovodu v r. 1994. Stará, opravdu již nemohoucí kotelna byla nahrazena dvěma plynovými kotelnami. Dne 1. května 1994 začalo veřejnosti sloužit vozidlo Záchranné služby. Brzy poté se podařilo doplnit kolektiv lékařů.

A jsme v závěru roku 1995. K poslednímu dni tohoto roku byla rozhodnutím Obecního zastupitelstva Obce Červená Voda ukončena činnost příspěvkové organizace Nemocnice a zdravotní středisko Červená Voda s tím, že s obchodní společností AESKULAP spol. s r. o. Červená Voda byla uzavřena smlouva o právním nástupnictví. Obchodní společnost tedy převzala všechna práva i povinnosti příspěvkové organizace. Současně byla mezi obcí a společností lékařů uzavřena smlouva o pronájmu celého areálu.

Vážení čtenáři, další události i současný stav jsou lépe popsány ve zbývajících materiálech přílohy.

V závěru přeji nemocnici a všem lidem kolem ní, všem, kteří ji potřebují, aby se "ve zdraví" a dobré funkčnosti dočkala stého výročí otevření (16. prosince 2005). Ať i nadále přináší požehnání, zmírňuje utrpení a bolest hledajících, ať je humanitárním ústavem v pravém smyslu slova. Ať dá důkaz také nastupujícím generacím o vnitřní ceně současné generace a o trvalé vše zahrnující lásce k bližnímu.

Jaromír Dorňák

Reprodukované fotografie jsou z dokumentační přílohy obecní kroniky.

                                                                                                                           Aktualizováno dne 24. 04. 2013

 

Několik slov k současnosti nemocnice

Když se během roku 1990 objevila myšlenka rozdělení tehdejšího OÚNZ Ústí nad Orlicí na několik samostatných zařízení, mělo vytvoření samostatného právního subjektu nemocnice Červená Voda zelenou.

Po počátečních problémech s dělením majetku OÚNZ a vyjasnění role zřizovatele vznikla k 1. 1. 1992 příspěvková organizace Nemocnice a zdravotní středisko Červená Voda. Dostala do užívání přístrojové zařízení bývalého OÚNZ, převzala všechny zaměstnance, působila v budovách, které se vrátily do majetku Obce Červená Voda.

Bylo však nutné vytvořit samostatné hospodářsko-technické služby, nově zorganizovat dopravní zdravotní službu. Hlavním problémem bylo získat lékaře pro obě oddělení, neboť nastala i situace, kdy v celé nemocnici byli jen 3 lékaři. Nedostatečné bylo i obsazení středně zdravotnickým personálem, laboranty, sanitáři. Postupně se však podařilo personální situaci stabilizovat.

Další velký problém však vyvstal v přístrojovém vybavení a v technickém stavu budov. Dlouhou řadu předchozích let byl areál nemocnice jen udržován na hranici provozuschopnosti. Pro havarijní stav kotelny byla nová uhelná kotelna rozestavěna, zůstala však nedokončena, střecha hlavní budovy i její fasáda byly již zcela nevyhovující. Přístrojové vybavení všech oddělení nemocnice bylo zastaralé či téměř nefunkční. Postavení nového subjektu tedy nezáviděníhodné.

V krátkém období 4 let existence příspěvkové organizace se však stalo téměř neuvěřitelné. Podařilo se získat z různých zdrojů více jak 20 milionů korun, polovinou investovaných do stavebních rekonstrukcí a úprav, polovinou do přístrojového vybavení. Je možno jmenovat např. novou střechu a fasádu hlavní budovy, 2 výtahy, nový příjezd s přístřeškem, energokanál mezi hlavní budovou a pavilonem, hlavně však největší stavební akci, vybudování dvou plynových kotelen s rekonstrukcí vytápění celého areálu mimo budovu interního pavilonu.

V přístrojovém vybavení došlo k úplné obměně zdravotní laboratoře, vytvoření monitorovací jednotky interního oddělení, zakoupení laparoskopického instrumentaria a anesteziologických přístrojů pro chirurgické oddělení, doplnění i pro rehabilitační a rtg oddělení. Nákladem Obce Červená Voda byl zakoupen ultrazvukový diagnostický přístroj, nákladem Města Králíky fibrogastroskop pro vyšetření trávicí trubice.

K získání prostředků významně přispěla Nadace měst a obcí pro zdraví a záchranu života, která vedle podílu na předchozích přístrojích zakoupila plně vybavený vůz Rychlé záchranné služby.

Nemocnice se však musela vedle personálních a materiálových problémů vyrovnávat s řadou závažných situací ve zdravotnictví. Je nutno se zmínit o zavedení financování zdravotní péče ze zdravotního pojištění přes zdravotní pojišťovny, přípravu a provedení privatizace státního majetku v nemocnici jeho bezúplatným převedením na Obec Červená Voda a nakonec ukončením činnosti příspěvkové organizace k 31. 1. 1995. Od r. 1996 pak provozuje nemocnici v nájmu Aeskulap spol. s r. o., tvořený lékaři nemocnice.

Srovnáním situace z počátku r. 1992 a nyní v červnu 1997 je patrno výrazné zlepšení - v nemocnici působí 9 lékařů, včetně lékaře nově vytvořeného nelůžkového anesteziologicko-resuscitačního oddělení, je zajištěn nepřetržitý provoz RZP, je stabilizován kádr středně zdravotnického a nižšího personálu, rovněž přístrojové vybavení je na celkem odpovídající úrovni poskytovaného stupně zdravotní péče.

Problémem dosud zůstává technický stav některých budov areálu, hlavně interního pavilonu, bariérový přístup na rehabilitační oddělení, stísněné prostory chirurgické ambulance, průchodnost interního oddělení, demolice bývalé kotelny, dokončení kanalizace, odstranění dalších menších závad z pohledu OHES.

Jsou to však problémy řešitelné a ve srovnání s tím, co by v tomto regionu nastalo, pokud by zde nemocnice nebyla, jsou zcela zanedbatelné. Jejich řešení bude dalším úkolem provozovatele nemocnice, vlastníka areálu Obce Červená Voda, dalších obcí regionu i nadace.

MUDr. Jaromír Vítek

Stanovisko starostů měst a obcí sdružených v "Nadaci měst a obcí pro zdraví a záchranu života" Červená Voda k možnému rušení akutních lůžek v Nemocnici Červená Voda

Nemocnice Červená Voda poskytuje zdravotnické služby obyvatelům a návštěvníkům Králicka, Červenovodska, Jablonecka a Štítecka. Svou polohou je situována pod Suchým vrchem na pomezí okresů Ústí nad Orlicí a Šumperk. Od těchto okresních měst je vzdálena 42 km (Ústí nad Orlicí) nebo 30 km (Šumperk).

O zřízení nemocnice bylo rozhodnuto právě před sto lety. Dne 6. července 1897 byl položen základní kámen ke stavbě nemocnice.

Dnes je nemocnice Červená Voda privátním zdravotnickým zařízením. Zdravotní péči zabezpečuje obchodní společnost AESKULAP spol. s r. o. Červená Voda. Společnost lékařů při poskytování služeb využívá movitý i nemovitý majetek Obce Červená Voda a zčásti movitý majetek nadace měst a obcí, zřízené při této nemocnici.

Nadace měst a obcí sdružuje 3 města a 18 obcí ze spádové oblasti nemocnice. Členem nadace je i jeden místní podnikatelský subjekt - Intercolor a. s. Bílá Voda. Během existence nadace se podařilo shromáždit značné množství finančních prostředků, které pomohly výrazně zlepšit přístrojové vybavení nemocnice.

Po redukci akutních lůžek, provedené v r. 1995 z podnětu ministerstva zdravotnictví, má nyní nemocnice 35 akutních lůžek na chirurgickém oddělení, 45 akutních lůžek na interním oddělení a 17 ošetřovatelských lůžek. Tento stav ještě zajišťuje ekonomičnost provozu i v současných složitých podmínkách. Nemocnice nemá žádný úvěr a za dobu své existence po privatizaci 1. 1. 1996 pracuje bez zadlužení.

Z odborného hlediska zrušení akutních lůžek či jejich výrazné omezení povede v regionu ke snížení dostupnosti zdravotní péče vyžadující hospitalizaci na interním nebo chirurgickém oddělení. Zrušení akutních lůžek povede rovněž k významnému zhoršení až ke zrušení odborné ambulantní péče v denní době a k úplné nedostupnosti těchto služeb v regionu mimo pracovní dobu. Pohotovostní služby interní a chirurgické ambulance nemocnice včetně služeb poskytovaných komplementem, tedy laboratoří a RTG, budou zrušeny, takže i méně závažné onemocnění či úraz, dosud ambulantně ošetřené s minimálními náklady v Červené Vodě, bude nutno řešit převozy do vzdálených nemocnic.

Náklady na dopravní zdravotní službu, popřípadě vlastní náklady občana tedy enormně narostou, a to nejen u převozů poskytovaných formou RZP a RLP, ale i u převozů nevyžadujících tento vysoce specializovaný a nákladný způsob přepravy.

I k jednoduchému ošetření bude nutné pacienta dopravit do nejbližších nemocnic, které jsou z Červené Vody vzdáleny 30 km nebo 42 km, ze střediska turistiky a zimních i letních sportů např. ve Velké Moravě dokonce 52 km při přepravě do Šumperka nebo 64 km při přepravě do Ústí nad Orlicí, v obou případech při problematické sjízdnosti komunikací v horském terénu, zejména v zimě. Prodloužené převozní trasy vedou nejen ke zvýšeným nákladům, ale i ke zvýšenému zdravotnímu riziku přepravovaného pacienta, než je tomu dosud, i pokud bude zajišťována nejkvalitněji vybavenými vozy RLP.

Z těchto skutečností vyplývá, že by mělo dojít k výraznému rozšíření systému RZP a RLP, než je dosud, neboť při transportu pacienta je posádka vozu blokována nejméně dvěma hodinami mimo dosah své působnosti.

Z hlediska obce jde o znehodnocení obecního majetku, neboť areál je již mnoho let funkčně jednoúčelový a jeho jiné využití je velmi sporné. I jen přeměna na zařízení doléčovacího typu vyvolá zvýšené náklady, které by musela vynaložit obec jako vlastník, a v tomto případě by bylo výhodnější vynaložit tyto náklady na udržení akutních lůžek v současném rozsahu. Jeví se také, že provoz zařízení doléčovacího typu nebude ekonomický a bude jej nutno dotovat ze státního rozpočtu.

Bez akutních lůžek pozbývá smyslu i snaha obce vytvořit v areálu nemocnice záchranný systém, na kterém by se podílela nemocnice, RZP a jednotka požární ochrany (JPO II). Nezanedbatelné a v tomto okamžiku nevyčíslitelné jsou i ekonomické ztráty, které obci vzniknou. Krok, který uvažuje se zrušením akutních lůžek, bude krokem nevratným a případné obnovení činnosti nemocnice by si vyžádalo velkých finančních nákladů.

Z širšího pohledu samosprávy měst a obcí přinese zrušení akutních lůžek radikální snížení atraktivity území, což přinese snížení úrovně infrastruktury a tím i celkové snížení, již tak nízké, životní úrovně obyvatel regionu.

V regionu je několik turisticky zajímavých míst (Králíky, Dolní Morava, Velká Morava, Čenkovice, Mladkov - Petrovičky, zčásti i Pastviny). Návštěvníkům těchto míst nemocnice slouží a poskytuje jim jistotu odborného ošetření při úrazech a náhlých zhoršeních zdravotního stavu. Předpokládané zrušení nemocnice místním občanům přinese výrazně zvýšené náklady v případě hospitalizace v nemocnicích v okresních městech, což opět povede ke snížení životní úrovně. Druhotně vyvolá toto opatření odliv obyvatel z oblasti.

Představitelé samospráv považují za hrubou politickou chybu, že záměr s nimi nebyl státní správou v jeho přípravě projednáván, že dokonce o něm nebyli ani informováni a výsledek připravovaných rozhodnutí se dověděli z denního tisku krátce před projednáním záměru okresního úřadu s ministerstvem zdravotnictví.

Z tiskem zveřejněných informací vyplývá zjevná snaha státního orgánu o likvidaci privátního zařízení pod heslem "snižování počtu akutních lůžek" s odvoláním na zákon č. 48/1997 Sb. ať to stojí co to stojí, bez přihlédnutí k vlastnictví a ekonomickým výsledkům zdravotnického zařízení. Tendence přesunout osmdesát zdravotních lůžek z nezadluženého privátního sektoru zpět do sektoru státního vyznívá v současné době anachronicky, i když z hlediska pohledu určité zájmové skupiny je pochopitelná.

Na základě výše uvedených skutečností konstatujeme, že zvolená koncepce tzv. reprofilizace akutních lůžek v nemocnici Červená Voda, podporovaná přednostou Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, nevhodně koncentruje akutní péči do nemocnic v okresním městě a ve Vysokém Mýtě a doléčovatelskou péči umísťuje do okrajové, zvláště v zimě obtížně dostupné, části okresu, aniž přihlíží k ekonomickým možnostem, potřebám a specifikům regionu.

NESOUHLAS S UVAŽOVANÝM RUŠENÍM AKUTNÍCH LŮŽEK V NEMOCNICI ČERVENÁ VODA

Starostové měst a obcí sdružených v Nadaci měst a obcí pro zdraví a záchranu života Červená Voda a starostové dalších obcí spádového území nemocnice Červená Voda na svém jednání dne 16. 6. 1997, kterého se dále zúčastnili poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pan Ing. Anton Zima, přednosta OkÚ Ústí nad Orlicí pan MUDr. Ivan Týče a ředitelka VZP Ústí nad Orlicí paní Ing. Marcela Dvořáková, vyjadřují svůj zásadní nesouhlas s uvažovaným rušením akutních lůžek v nemocnici Červená Voda.

Žádáme tímto, aby přednosta Okresního úřadu Ústí nad Orlicí seznámil s přiloženým "Stanoviskem" odpovědné pracovníky Ministerstva zdravotnictví ČR na jednání dne 19. 6. 1997. Žádáme, aby orgány státní správy přihlížely při řešení regionálních otázek k názorům samosprávy, aby zástupce ministerstva zdravotnictví toto stanovisko zvažoval a prosazoval při výběrovém řízení podle zákona č. 48/1997 Sb.

 

V Červené Vodě dne 16. 6. 1997.

 

za správnost

Mgr. Milan Dvořák

starosta Obce Červená Voda

 

 

 

 

Přečká obecní nemocnice své stoleté jubileum?

Ke stému výročí položení základního kamene (6. července 1897) dostala obecní nemocnice v Červené Vodě od státní správy "dárek".

Naivní čtenář by si mohl pomyslet, že se bude zřejmě jednat o ocenění práce lékařů místní nemocnice (snad dokonce i přijetím u ministra). Tito lékaři totiž na sebe převzali odpovědnost za její odborné vedení, nedbajíce chaosu v současném zdravotnictví. Rozhodli se dokázat, že i v tržním prostředí lze bez nakupování drahých přístrojů odvádět kvalitní lékařské služby pro spádovou oblast čítající okolo 23 tisíc lidí (počet obyvatel měst a obcí sdružených v nadaci), aniž se zadluží. Tohoto čtenáře musím zklamat.

Nebo že by to byla dotace, kterou halasně sliboval jeden z ministrů zdravotnictví nemocničním zařízením za to, že zruší akutní lůžka a zavedou lůžka ošetřovatelská? I tohoto čtenáře zklamu.

Či snad to bylo vyslovení podpory a ocenění ze strany okresního úřadu za to, že v této části regionu, který spravuje, nemá se zajištěním lékařské služby v nemocnici žádné problémy? Narozdíl od dob dřívějších? Vážený čtenáři, bohužel zase vedle.

Snad právě poslední jmenovaná věc ukolébala okresní úřad natolik, že je

 

"přesvědčen, že akutní lůžka v nemocnici Červená Voda nejsou pro region nezbytná." (MFD 4. 6. 1997)

 

Takže, tím dárkem bylo vlastně v lepším případě omezení či v krajním případě zrušení akutních lůžek nemocnice, tedy vlastně likvidace nemocnice.

Napadá mne, že už je to nejméně potřetí v mém životě. Vždycky se najdou lidé, kteří si z dálky myslí, že se tady nemůže nic stát, a když se něco stane, tak do "okresní" nemocnice pacienta snadno převezeme. Jedno mají tyto snahy společné, vždy šlo o rozhodnutí politické, tedy špatné.

Již dříve jsem si povšiml, že oficiální místa začínají do občanů "hustit" názor, že

 

"do takové malé nemocnice by si šel lehnout jenom sebevrah"

 

(bohužel jsem si nezapamatoval jméno autora tohoto výroku, vysloveného v TV pořadu Aréna, když oponoval ministru zdravotnictví s cílem zachovat jednu velikou státní nemocnici s ještě většími dluhy v Praze).

 

Kupodivu, pak jsem něco podobného

 

"nejlépe vybavené lůžko je v sanitě RZP, která stojí před Vaší nemocnicí"

 

slyšel jako argument pro to, že budou zrušena akutní lůžka v naší nemocnici, z úst jednoho pracovníka referátu zdravotnictví a dokonce i od přednosty okresního úřadu. Oba, vlastně všichni tři, zapomněli na to nejdůležitější, na šikovného lékaře, který i bez drahých přístrojů dokáže zázraky, přístroje bez lékaře nedokážou nic.

Ale vezměme to od začátku.

V současné době je nemocnice vlastnictvím obce. Areál, budovy i movité zařízení je pronajato společnosti lékařů Aeskulap spol. s r. o. Lůžkovou část tvoří 35 lůžek na oddělení chirurgickém, 45 lůžek na oddělení interním a 17 lůžek ošetřovatelských.

Tyto počty lůžek zajišťují soběstačnost nemocnice a umožňují vést tuto nemocnici bez zadlužení. Troufám si tvrdit, je jednou z mála v republice.

"Nadace měst a obcí ..." při této nemocnici pomáhá finančně při zajišťování nákladnějších přístrojů a obec jako vlastník nese tíhu větších investic a oprav.

Čtvrtým, kdo se na provozu nemocnice dosud podílel, byl OkÚ. Z "Výzvy přednosty ..." financoval zakoupení některých přístrojů a přispěl na výstavbu stanice RZP. Vše již rok a půl dobře fungovalo.

To, že se s akutními lůžky v nemocnicích bude něco dít, se vědělo už více jak půl roku. V říjnu 1996 odcházejí z OkÚ jakési podklady, týkající se počtu akutních lůžek v okrese, na ministerstvo zdravotnictví.

Dne 4. února 1997 se uskutečnilo krátké jednání, u tehdy ještě pověřeného vedením OkÚ MUDr. Týčeho. Týkalo se žádosti Aeskulap spol. s r. o. o rozšíření počtu ošetřovatelských lůžek ze 17 na 21. Při jednání bylo konstatováno, že v záměrech okresu se s nemocnicí v Červené Vodě počítá. O rušení či snížení akutních lůžek nepadla ani zmínka.

Dne 14. února 1997 komise (dle vl. usn. č. 162/1996) projednává zvýšení počtu lůžek. Za přítomnosti vedení OkÚ doporučuje vydat kladné stanovisko s podmínkou souhlasu odboru zdravotní péče MZ. O akutních lůžcích ani zmínka.

Dne 1. dubna 1997 vstupuje v platnost zákon č. 48/1997 Sb., který přesunuje odpovědnost za poskytování zdravotní péče ze státu na zdravotní pojišťovny a předpokládá vytvoření sítě zdravotnických zařízení. Okresní úřady začínají jednat s ministerstvem.

Na telefonický dotaz redaktorky MF DNES (dále jen MFD) ze 17. května jí odpovídám, že nemocnice patří obci, a doufám, že se jedná jenom o státních nemocnicích - svatá prostoto - starostové jiných měst už mají zkušenosti:

 

Starostům vadí zejména to, že je k jednání o budoucnosti nemocničních zařízení zatím nikdo nepozval. "Nemám slov. Vůbec mne to ale už nepřekvapuje. Nikdo se nás nikdy na nic neptal", řekl starosta Jevíčka ... (MFD 17. 5. 1997)

 

Je úterý 3. června 1997, telefonuje paní redaktorka Zuzana Smékalová, (které tímto za nás všechny děkuji) a obsah telefonátu mi polévá záda ledovým potem. O den později vychází v MF DNES:

 

"Vede nás k tomu nižší počet obyvatel, který zařízení využívá", řekl ústeckoorlický přednosta Ivan Týče. Okresní úřad počítá s tím, že v Červené Vodě zůstanou odborné ambulance i záchranná služba.

(MFD 4.6.1997)

 

Jak velkorysé gesto při rozhodování o nestátním zařízení. Po telefonátu s panem přednostou jsem se dozvěděl, že "budeme muset nastavit kůži", a slyším takové argumenty a důvody, po nichž se můj stav blíží téměř infarktovému.

Ve čtvrtek sháním pana senátora Bohumila Čadu, v pátek pan senátor přijíždí a o věci podrobně diskutujeme, rozebíráme situaci - nevidí důvod rušení lůžek. Uklidňuje mně, že má stejný názor jako já. Přislíbil pomoc, o věci je od té doby pravidelně informován.

Zcela nezávisle na našich aktivitách, informováni také jen tiskem, se sešli u starosty v Lichkově starostové Mladkova, Těchonína a zastoupena je i Dolní Morava. Závěr je jasný, není možné dopustit zrušení nemocnice. Svůj názor vyjádřili v Mladé frontě dnes, ve stejném článku čelí jejich argumentům i názor pana přednosty:

 

"Zachování všech nemocnic s tím, že jen snížíme lůžka, je ekonomicky nevýhodné" (MFD 6. 6. 1997)

 

Pro čtenáře, který vydržel číst až sem, dodávám, že stát od 1. ledna 1996 do dnešního dne nemusel nemocnici dotovat jedinou korunou. Jak tedy bude pro stát výhodné zrušit osmdesát akutních lůžek v nemocnici v Červené Vodě? Odpověď nenacházím, spíše si představuji obrovskou sumu kilometrů najetých s pacienty a možná i zbytečně promarněné životy těch, kteří ..., ale vlastně v "erzetě" je nejlépe vybavené lůžko a je tam i lékař ... Dochází mi, jaký vliv může mít zrušení nemocnice na obec a celý region. Toho, k čemu "úředník" nepřihlédl, je velmi mnoho.

Stále mám pocit, že je třeba udělat daleko víc. Domlouvám se s ředitelem domova důchodců panem Josefem Kuběnkou (v domově je sto padesát obyvatel, z nichž může každý kdykoliv rychlou hospitalizaci nutně potřebovat). Pan ředitel zajišťuje na pondělí 9. června projednání záležitosti s poslancem Ing. Antonem Zimou.

V pátek 6. června jsme ještě s lékaři z naší nemocnice stihli v Ústí nad Orlicí jednání o rychlé zdravotní službě a lékařské službě první pomoci, nebo jak se to všechno jmenuje. Z jednání jsem nabyl dojmu, že se na okrese zavádí to, co je v Králíkách a Červené Vodě už zavedeno. Překvapuje mě zpožďování plateb, které jsou hrazeny zpětně, což může soukromé společnosti vytvořit nemalé problémy.

Podařilo se dohodnout setkání s přednostou okresního úřadu - v úterý.

V pondělí jedeme s ředitelem domova důchodců na dohodnutou schůzku do Králík. Za přítomnosti správce nadace Ing. Bernarda Tomana je rozhodnuto svolat jednání starostů měst a obcí sdružených v "Nadaci..." na pondělí 16. června.

Ing. Zima se pokusí věc projednat, i když ho v poslanecké sněmovně čeká horký týden - hlasování o důvěře vládě. Se všemi těmi balíčky, omezováním osobní vlakové dopravy, snižováním míst na středních školách atd. atd. je toho na nás všechny nějak moc.

Odpoledne zasedá obecní rada, členové jsou informováni o článcích v novinách i jednáních, která vedl starosta. Schůze se zúčastnili zástupci společnosti Aeskulap MUDr. Jaromír Vítek, MUDr. Andrej Mikuláš a Ing. Jiří Minář. Závěr je jednoznačný - i snížení o několik lůžek může mít pro nemocnici katastrofální následky. Nikdo neví, jak se vše bude chovat po zavedení nového sazebníku.

V úterý ráno odjíždíme do Ústí nad Orlicí na jednání k přednostovi OkÚ. Jedu přes Králíky a beru Ing. B. Tomana, lékaři jedou přes Jablonné nad Orlicí. Do Ústí nedorazili, omlouvají se telefonicky, měli autonehodu v Jablonném, naštěstí se vše obešlo bez zranění.

Jednání s panem přednostou se snažím brát klidně, dozvídáme se o dvou variantách připravených okresem. První počítá s 20 lůžky chirurgickými a 20 lůžky interními, druhá varianta akutní lůžka nepředpokládá. Ministerstvu se líbí více varianta druhá. Z jednání s lékaři víme, že obě varianty jsou likvidační.

Snažíme se zjistit, co bude v krajním případě, kdyby došlo ke zrušení akutních lůžek. Marně.

Otázka, proč stát zasahuje do nestátního zařízení, zůstává opět nezodpovězena! Dále se seznamujeme s argumenty, které v podstatě znám z telefonického rozhovoru a tisku, přesto se mi nedaří je pochopit. Mluvíme každý jinou řečí? Lépe na tom není ani Ing. Toman. Zejména zmínka, jak si dvě sanity budou na půli cesty mezi Ústím a Červenou Vodou předávat pacienta "rendez-vous systém", ho uvádí do varu. Ani pozdější rozhovor s Ing. Antonínem Nyklesem z referátu zdravotnictví ho příliš neuklidnil. Odcházíme s dojmem, že tady se rozhodlo od zeleného stolu ve prospěch někoho jiného a bez zvážení všech souvislostí. Snad jednání na VZP, zítra ve středu jedenáctého, přinese vysvětlení.

Středa 11. června. Na VZP v Ústí nad Orlicí přijímá "delegaci z Červené Vody" paní ředitelka Ing. Marcela Dvořáková. Je viditelně unavena po dlouhých jednáních týkajících se zavádění nového sazebníku, ale přesto nám podrobně vysvětluje přístup VZP.

Vše se počítá, zjišťuje a prověřuje, přístup je racionální. Jsme u profesionálů. Dozvídáme se, že pan RNDr. Ing. Jiří Němec, ředitel ústředí VZP, jmenoval dva odborníky, kteří jednotlivá zařízení navštíví. Nikdo nám nic neslíbil, ale máme pocit, že pokud se bude postupovat podle zákona, nemůže se nic stát.

 

Při posuzování přihlášek členové komise přihlížejí zejména k dobré pověsti zdravotnického zařízení (k dodržování postupu lege artis), k disciplinárním opatřením uloženým podle zvláštního zákona, k etickému přístupu k pacientům, ke stížnostem na poskytování zdravotní péče, ke zjištěným nedostatkům v hospodaření zdravotnického zařízení, včetně daňových nedoplatků apod.

(zák. č. 48/1997 Sb., § 51, čl. 1)

(lege artis - odborně správně)

 

V průběhu týdne se mi dostal do ruky článek z PRÁVA, rozhovor redaktora pana Václava Pergla s náměstkem ministra zdravotnictví panem Miroslavem Čerbákem. V něm pan náměstek vysvětluje, jak může stát zasáhnout do nestátních zařízení:

 

Zasáhne omezení lůžek i soukromé nemocnice? Jestliže ano, proč?

Proč ne? Jde o to, změnit strukturu nemocnic tak, aby se peníze z veřejných zdrojů využily co nejlépe. Prostředky povinného zdravotního pojištění nepochybně veřejnými penězi jsou. Forma vlastnictví nemůže být kritériem. (PRÁVO 7. 6. 1997)

 

Napadá mě, jak se asi stát staral o tyto veřejné prostředky dříve. A kolik z těchto veřejných prostředků prohospodařila naše nemocnice? Na nic však nepřicházím. Ve všech malých zařízeních jsou vztahy jednoduché, průhledné, ekonomické, jakékoliv plýtvání se okamžitě projeví a nemám zrovna pocit, že bychom za státní peníze nakoupili drahé přístroje, které nevyužíváme. Nežádáme ani dotace na výstavbu, chceme mít nemocnici, která bude plně funkční a poskytne občanům základní nemocniční péči. Rozhodně nevidím důvod k tomu, aby občané jezdili za jednoduchými operačními zákroky do nemocnice vzdálené přes čtyřicet kilometrů. Ani to, že se slepé střevo bude operovat v operačním sále perfektně vybaveném drahými přístroji, když k této operaci nejsou potřeba, se mi nezdá rozumné. Tam ať dělají složité náročné operace, při kterých tyto přístroje využijí.

Ještě ve středu odcházejí z Králík pozvánky na jednání starostů a s Ing. Tomanem připravujeme materiály pro toto jednání. Kromě starostů 3 měst a 19 obcí jsou pozváni pan senátor Bohumil Čada (předem se omluvil), poslanec Ing. Anton Zima, pan přednosta OkÚ, paní ředitelka VZP, zveme zástupce tisku a rozhlasu. Vše se připravuje na pondělí.

V pondělí se sešli všichni pozvaní a jsou jim rozdány připravené materiály (chyběli jen starostové čtyř obcí). Po krátkém úvodu sděluje starostům své důvody pan přednosta (snad by se daly pochopit, kdyby šlo o zadlužené státní zařízení a do dvaceti kilometrů byla po rovné silnici jiná nemocnice, nevím!). Po něm objasňuje postup VZP paní ředitelka Dvořáková. Jako další dostává slovo pan poslanec Ing. Zima, vnáší do jednání klidnější tón a rozvahu:

 

"Lidé přijíždějí na zimní rekreaci, musí se přihlédnout ke specifice oblasti. Likvidace zdejších lůžek bude pro stát dražší než jiné řešení, hledejme možnost, jak apelovat na stát, aby počet lůžek změnil. Nemocnice je malá, efektivní, beze ztrát, to by měla pojišťovna vědět. Obec dala majetek, okolní obce jsou ochotny podílet se na nemocnici, to jsou záruky udržení."

(Orlické noviny 18. 6. 1997)

 

Lékaři i starostové vyjadřují své obavy, jejich argumenty jsou pádné. Pan poslanec slíbil, že situaci ověří na kompetentních místech. Pan přednosta přislíbil, že námitky, které vyslechl, sdělí při svém jednání na ministerstvu.

V další části jednání se starostové ztotožňují se "Stanoviskem starostů ..." a vyjadřují svůj "Nesouhlas s uvažovaným rušením akutních lůžek v nemocnici Červená Voda". Je dohodnuto, že oba tyto materiály budou zaslány na nejvyšší místa, starostům měst a obcí a budou poskytnuty informačním médiím.

S napětím očekáváme jednání Ing. Zimy a přednosty OkÚ na ministerstvu zdravotnictví ve čtvrtek 19. 6. 1997. Výsledek nevidíme příliš optimisticky.

Pátek 20. 6. 1997. Z Prahy volá pan přednosta OkÚ. Podařilo se zachránit nemocnici v Červené Vodě, ministerstvo souhlasilo se zachováním 20 lůžek chirurgických a 25 lůžek interních. Lůžek následné péče může být i 55, ta jsou potřeba. Stav více nerozebíráme, spěchá na další jednání.

 

Přednosta Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí Ivan Týče a úředníci ministerstva zdravotnictví podepsali ve čtvrtek protokol, podle kterého bude zachována nemocnice v Červené Vodě. Té hrozilo, že se změní na doléčovací zařízení. Výrazné změny naopak zaznamená nemocnice ve Vysokém Mýtě, o které se dříve nemluvilo. (MFD 21. 6. 1997)

 

Je to Pyrrhovo vítězství, nemocnice s tímto počtem lůžek je bez dotací neudržitelná, vše nyní prověřují ti, kterých se to nejvíce dotýká, lékaři společnosti Aeskulap. Nejspíše o všem rozhodne výběrové řízení na podzim. Zmiňuje se o tom i pan ministr Jan Stráský:

 

"Například v nemocnici v Červené Vodě je soukromá nemocnice, má devadesát lůžek a my chceme, aby byla hlavně ošetřovatelská. A ani to se nedaří, takže o tom rozhodne asi až podzimní výběrové řízení pojišťovny. Pro lékaře je to velmi složité, protože by jich tam zůstala jen třetina." (MFD 23. 6. 1997)

 

Takže se stát nyní již vědomě snaží zasahovat do nestátního zařízení a do soukromého podnikatelského subjektu. Nikdo obci ani Aeskulapu podobný záměr nesdělil a nikdo s námi o podobném záměru nejednal, kdyby nebylo tisku, zřejmě by se rozhodlo zcela bez nás. Vzpomínám na Listinu základních práv a svobod. Jakpak jsme to tam kdysi s dětmi ve škole četli:

 

Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

(Listina čl. 2, odst. (2)

 

Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

(Listina čl. 11, odst. (4)

 

Nevím, proč ve zdravotnictví je tomu jinak. Naštěstí je ve stejném článku i názor náměstka pana Aleše Dvouletého, který mi dává za pravdu, že se nemělo jednat o nestátní nemocnice:

 

Stráského náměstek Aleš Dvouletý je s výsledky okresních jednání nespokojen: "Dozvídám se, že když naši úředníci přijedou na okres, sdělí, jaká je cílová představa ministerstva o počtu lůžek, a řeknou: Dohodněte se. To je všechno špatně. Původní myšlenka nebyla založena na tom, že se nemocnice podělí, ale na tom, že jedna z kola vypadne. Takhle zůstanou fixní náklady stejné, a protože jsou to státní nemocnice, nebudou mít motiv, aby náklady snižovaly. Zůstane vysoká zaměstnanost, objekty v nichž se bude topit, a nic se téměř neušetří. (MFD 23.6.1997)

 

Vnitřně s některými jeho názory nesouhlasím, na nemocnice bych sahal až v posledním případě a na nezaměstnanost mám jiný názor, ale podstata opatření, které chtěl stát učinit ve státních nemocnicích, je jasná. Na našem okrese se postupovalo jinak.

Závěrem mi dovolte, abych poděkoval všem, kteří byť i jen sebemenším způsobem přispěli k zachování nemocnice v Červené Vodě a vyjádřili podporu našemu úsilí o její zachování. I když, jak už bylo dříve řečeno, počet akutních lůžek, který má v nemocnici zůstat, nestačí k jejímu zachování. Bude třeba dále jednat s kompetentními orgány o takovém počtu akutních lůžek, který nemocnici v Červené Vodě skutečně zachová.

Mgr. Milan Dvořák

starosta obce

 

 

Poznámky (Dorňákovy) podle stavu znalostí k počátku dubna 2007:

*) V září 2000 mi však pan Petr Hudetz půjčil kalendář na rok 1971, vydaný v Německu. V tomto kalendáři na str. 71 až 86 jsou texty, věnované historii nemocnice v Červené Vodě. Jsou tam také fotografie, mimo jiné i Dr. Kleophase Manna. Podle zde uvedených dat se Dr. Mann narodil v Červené Vodě, v domě čp. 53. Tento dům stále ještě stojí (za dnešní budovou pošty, patří paní Kubíčkové, která v něm žije). Domnívám se, že ony kalendářové texty mohou mít značný význam, jsou sepsány pamětníky. Mimo jiné na str. 83. jsou vyjmenováni někteří ze sekundárních lékařů, kteří zde působili, na str. 84 je také článek o řádových sestrách, o kousek dále o lékárně.

**) Omlouvám se, že jsem Vám tvrdil, že Dr. Anton Patscheider byl prvním primářem. Paměť už slábne(???).

***) Po zveřejnění článku ve zpravodaji připomínal MUDr. Vítek, že jméno Dr. Schinzela se mezi olomouckými biskupy nevyskytuje. My jsme však toto jmého uvedli přesně podle německého textu Erinnerung... (text je zmíněn hned v úvodu článku), tam na str. 25, rok 1921: :světící biskup Dr. Schinzel z Olomouce“.

 

 

 

 

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin." 

 

V budově LDN byla zřízena veřejná WIFI síť.

wifi.jpg

 

UPOZORNĚNÍ

Informace o zrušení povinnosti platit regulační poplatek za poskytování lůžkové péče od 1. 1. 2014

Na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/11 ze dne 20. 6. 2013 se s účinností od 1. ledna ruší povinnost hradit regulační poplatek za poskytování lůžkové péče včetně lůžkové lázeňské léčebně rehabilitační péče ve výši 100 Kč podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. prosince 2013, (dále jen „zákon č 48/1997 Sb.“). Posledním dnem, kdy má poskytovatel lůžkové zdravotní péče právo (a povinnost) vybírat regulační poplatek, je 31. prosinec 2013. Povinnost hradit ostatní regulační poplatky podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 48/1997 Sb. ve výši 30 Kč a 90 Kč zůstává nedotčena a i po 31. prosinci 2013 jsou proto poskytovatelé povinni od pojištěnců tyto poplatky vybírat.

REHABILITACE

Od 01. 10. 2013 je provoz fyzioterapie i na poukazy od zdravotních pojišťoven.
Zatím máme smlouvu s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou a Zaměstnaneckou pojišťovnou Škoda.
Od 01. 01. 2014 máme smlouvu s Vojenskou zdravotní pojišťovnou. Další pojišťovny jsou v jednání.

 

Rehabilitace

Od 01. 11. 2012 zahájí naše rehabilitační pracoviště provoz pro širokou veřejnost - pro samoplátce.
Podrobnosti naleznete v sekci "Zdravotní služby - Rehabilitace".

ANNABIS

Nově u nás v prodeji výrobky značky ANNABIS.
Produkty značky Annabis jsou vyráběny z léčivého konopí.
Konopí má výrazné protizánětlivé, hojivé, analgetické, antibakteriální a antivirální účinky. Tato bylina účinně pomáhá nejen v případě vážných nemocí, ale při lokální aplikaci v podobě tinktury nebo masti přináší úlevu a rychlé zhojení i při běžných zdravotních problémech. Zvláště dobře se osvědčuje při léčbě tzv. civilizačních nemocí a chorob spojených se stářím.
Více informací naleznete v sekci "AKTUALITY".

Regulační poplatky

Změna výše regulačního poplatku od 1.12. 2011
Dnem 1. 12. 2011 nabude účinnosti zákon č. 298/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dojde mimo jiné ke změně výše regulačního poplatku za jeden den hospitalizace ze 60 Kč na 100 Kč.

 

NABÍDKA OBĚDŮ PRO VEŘEJNOST

Nevyplatí se Vám doma vařit?
Dochází Vám inspirace v přípravě jídel?

Přijďte si k nám pro oběd!

AKTUALITY - volná kapacita lůžek

V současné době máme na oddělení LDN 2 volná místa. Případné informace Vám poskytne MUDr. Jiří Pohanka (602 108 564).

Chirurgická ambulance

Od 03. 10. 2011 opět zahájen provoz chirurgické ambulance.

aeskulap_mapa.jpg

Fotogalerie

V sekci sociální služby byla přidána nová záložka Fotogalerie, kde naleznete fotografie z akcí našich uživatelů.

Standardy kvality sociálních služeb

Na základě inspekční zprávy ze dne 13. 10. 2011 splňuje naše oddělení sociálních lůžek standardy kvality sociálních služeb.

17. 12. Daniel

Zítra: Miloslav

 

KINESIOTAPING

 

KINESIOTAPING Léčba akutních i chronických onemocnění pohybového aparátu.

 

CENÍK

Cena kinesiotapu - 1 cm tapu do šíře 5 cm je 1 Kč + 50 Kč aplikace.

Informace a objednávky získate na:

Mobil: 702 081 033

Pevná: 469 777 932

Návštěvnost stránek

145753